
Elena: Je hrozné, vidět ho takhle zavřeného.
Damon: To tys ho zavřela.
Elena: A ty jsi pomáhal.
Damon: Nemohl jsem ho nechat pobíhat kolem a okusovat lidi, když teď město pátrá po upírech, že ne ?
Damon: Takže tady zůstaneš i dneska ?
Elena: Vadí ti to snad?
Damon: Ano. Jsi neskutečně otravná.
Elena: Uvidíme se později.
Jeremy: Protrpěla bys tohle všechno, jen proto, abys mohla trávit čas se mnou ?
Anna: Jo. Protrpěla.
Jeremy: To je ...
Anna: Hloupé? Ubohé? Jak moje staré plíživé já ?
Damon: Halo?
Alaric: Zdravím, tady Alaric Saltzman.
Damon: Než zavěsím, kde jsi vzal tohle číslo ?
Damon: Skvělé. Dej mi adresu.
Alaric: Abys tam mohl jít sám beze mě? Ne, to si nemyslím.
Damon: S tebou nejdu. Pokusil ses mě zabít.
Alaric: Jo a ty jsi mě zabil.
Elena: Jaký je jeho oblíbený... druh ..
Damon: Oblíbený druh čeho?
Elena: Druh zvířecí krve, kterou upřednostňuje?
Damon: Nechutný.
Damon: Mám rande s učitelem.
Alaric: Mohli bychom dneska večer nikoho nezabít, prosím?
Damon: Takže jsi mě vzal s sebou, jen abych ti dělal společnost ?
Alaric: (Zabije upíra)
Damon: "Dneska v noci nikoho nezabijeme." Tvoje slova. Jenom připomínám.
Damon: Co sis myslel, že tady najdeme, hm? Isobel v papučích a s cigaretou v ruce?
Alaric: Nemůžu po ní neustále jenom pátrat.
Damon: Vážně? Jen po dvou letech? To je vlastně ... Rozumné rozhodnutí.
Alaric: A co plánuješ ty? 146?
Damon: Napadlo mě, že 200 bude nejspíš dobré konečné číslo.
Elena: Jaké bylo tvoje rande?
Damon: Zbytečný.
Stefan: Děkuju.
Damon: Ne, Stefane, Díky tobě. Ty znova nasáváš srnčí krev a já jsem zase velkej zlej bratr. Svět se dal zase do pořádku.
Damon: Čarodějky ... Odsuzující malé potvůrky.
























