
(Klaus a Elijah si čtou.)
Rebekah: Tak tohle děláte, když jsme poprvé zase spolu jako rodina. Upíří knižní klub.
Elijah: Doufám, že k tobě byli mí sourozenci během mé nepřítomnosti pohostinní.
Hayley: Ve tvé nepřítomnosti, jak tomu říkáš, což je moc slušný výraz pro to, že ti tvůj bratr zapíchl do srdce dýku, mě napadli upíři z francouzské čtvrti. Musela jsem bydlet v domě s tajným žalářem plným rakví a skoro mě zabily čarodějky, které jsou přesvědčené, že je moje dítě Lucifer.
Elijah: Niklausi, potřebuju, abys šel se mnou. Potřebuju s Davinou 5 minut o samotě. Ujistíš se, že nebudu rušen. (na Rebekah) Ty tu zůstaň a dávej pozor na Hayley.
Rebekah: Proč jsi mě zvolil za superchůvu?
Klaus: A hlavně, kdo mu svěřil velení?
Marcel: Slyšel jsi někdy rčení: "Nelehká je hlava, která nosí korunu?"
Josh: Pán prstenů?
Marcel: Ne. Shakespeare. Když jsem byl malý, Klaus mě naučil ty hry číst. Vždy byly o králi, který získal celý svět, ale ztratil duši, a teď to chápu. Když je všechno hotovo, ohlédneš se na říši, co jsi postavil. Záleží jen na tom, komu můžeš věřit.
Josh: Někde musí být někdo, komu můžeš důvěřovat, kdo s tebou bude v dobrém i zlém, až do hořkého konce. To řekl Sam Frodovi ve Společenstvu prstenu.
Klaus: Kde je?
Sophie: Když ti řeknu, kde Agnes je, tak ji prostě zabiješ.
Klaus: Je to tak zjevné?
Rebekah: Je načase, aby se ten démonský potěr nasvačil.
Hayley: Vážně si přeju, abys jí tak neříkala.
Rebekah: Promiň. Vybrala jsi jiné jméno?
Sophie: Agnes mě bodla jehlou. Prokleté předměty byly vytvořené už dávno. Používáme je, aby nás Marcel nenachytal při kouzlení. To, co použila, je jehla zármutku. Byla prokleta v roce 1860, když...
Klaus: Přeskoč pár desetiletí a řekni nám, co dělá, lásko.

























upiri knizni klub :)
a kdo mu sveril veleni proste the best :)